Typické fáze po rozchodu
Typické fáze po rozchodu
Devastace / rozvrat: Člověk, kterého milujete, a o kterém jste si mysleli, že miluje vás, to ukončí. I když se to dalo čekat, i když vám neklapalo, i když to už delší vypadalo, že to nebude fungovat, i tak jste z toho úplně vyřízení. A pokud jste to nečekali, tak je to ještě horší. Pokud to skončilo proto, že vás váš partner podváděl nebo lhal, tak je to ještě horší.
Když odejde někdo, kdo byl součástí vašeho života, pocítíte silnou emocionální bolest. I když rozchod chápete, stejně se vám může stát, že nebudete připraveni na tu sžíravou bolest, která přichází. Můžete se cítit hůř, než jste si vůbec kdy dovedli představit.
Bolest ze zlomeného srdce často přichází v nečekaných vlnách, nastoupí velmi silně a pak zase odejde. Jste úplně pohlcení svým smutkem a bolestí a připadá vám, že vám nikdo nerozumí a život je najednou takový o ničem. Probíjíte se každým dnem a i jednoduché věci je najednou těžší zvládnout. Jediné, na co dokážete myslet je to, jak moc vám ublížil.
Intenzita těch pocitů vás může vyděsit, ale je to NORMÁLNÍ. Nebojte, nešílíte ani neblázníte. Jste ve fázi hlubokého smutku.
Nastanou ještě těžké chvíle, ale ta bolest nebude trvat věčně. Vždycky, když taková chvíle přijde, zkuste si připomenout, že se nebudete navždy cítit takhle. Musíte být na sebe hodní a starat o sebe ještě víc než jindy. Připomínejte si, že VY TO ZVLÁDNETE A DOSTANETE SE Z TOHO.
Neustálé přemýšlení o ex a o vztahu: Přemýšlení o vztahu ve všech jeho bolestivých detailech je důležitá část porozchodového procesu, ovšem taky jedna z nejbolestivějších. Abyste to všechno mohli v sobě uzavřít, musí vám opravdu dojít, o čem to celé bylo a jaký ten vztah opravdu byl. Zatím ale pořád nedokážete přestat myslet na ex ani na ten vztah. Buď si pořád připomínáte to, jak jste se rozešli, co jste si řekli atd nebo si připomínáte krásné chvíle. V hlavě se to pořád přepíná – chvíli na ex myslíte jako na člověka, do kterého jste se zamilovali a pak najednou zase jako na člověka, který vám nejvíc ublížil. Nejraději byste tu hlavu už vypnuli, ale nejde to.
Tohle neustálé přemýšlení je fakt na prášky, ale překvapivě, je psychologicky naprosto nutné k tomu, abyste vše pochopili a dostali se z toho. Takže tohle vlastně znamená, že už jste na cestě dostat se z toho. A to je dobrá zpráva.
Zmatek v hlavě: Po rozchodu se můžete cítit fyzicky nebo psychicky mimo. Nemůžete spát nebo naopak spíte strašně moc. Všechno vám padá z rukou, nic vám nejde. Zapomínáte, co jste chtěli nebo měli udělat. Pořád vás přemáhá smutek a hrozné pocity. Začínáte pochybovat o tom, jestli jste vůbec normální. JSTE NORMÁLNÍ! A všechny tyhle pocity jsou taky normální. Má je každý. Nic si nevyčítejte, buďte na sebe hodní a hlavně si nenadávejte, protože teď nepotřebujete další negativní pocity. Je jich dost už takhle.
Vztek: Vztek je po rozchodu naprosto vhodná reakce. Když člověk o něco přijde, tak se zlobí. Ale zatímco cítit vztek je v pořádku, rozhodně není v pořádku jednat ve vzteku a ve zlobě. Je třeba naučit se rozeznávat vztek, přijmout ho jako svou emoci, mluvit o něm a nechat ho odeznít. A on opravdu odezní. Znovu opakuji, že byste rozhodně neměli jednat pod tlakem vzteku a už vůbec nedělejte věci, které vás ve vzteku napadnou. Budete toho jen litovat, až se vzpamatujete a všechno se tím pro vás jen zhorší. Pokud potřebujete napsat naštvaný dopis nebo zprávu, napište to, ale NEPOSÍLEJTE! Radši zavolejte kamarádům. Jděte se projít. Kopněte do něčeho nebo rozbijte staré nádobí. Vykřičte se v autě nebo boxujte do polštáře. Pak to rozdýchejte a napočítejte do deseti. Uleví se vám.
Smutek a strach jsou vlastně jen dvě strany stejné mince. Říká se, že deprese je vlastně strach obrácený naruby. Někteří lidé neumí prožívat smutek, jen se zlobí. A někteří lidé se neumí zlobit, jsou jen smutní. Vyjádřit strach i smutek je zdravé. Ale je třeba vypustit páru správnou cestou. Ne pomstou nebo tím, že budete brečet svému ex do telefonu a podobně.
Pocit viny: Pocit viny je další normální část porozchodového procesu. Je jedno jak moc dobře jste se ve vztahu chovali, stejně přijde pocit viny, že jste neudělali něco, co jste měli nebo naopak udělali něco, co jste neměli. Vždycky se najde něco, co si budete přát zpětně změnit. Ale pocit viny je neproduktivní a často akorát brání tomu, aby se člověk začal cítit lépe. Pocit viny může způsobit to, že začnete věřit tomu, že když se omluvíte, tak to začne zase fungovat. Nechat se sejmout pocitem viny je ta největší překážka na cestě k uzdravení po rozchodu. Nemůžete změnit minulost, nemůžete jít zpátky v čase a něco opravit, takže je třeba přestat se tímhle zabývat. Je jedno, co jste udělali nebo neudělali. Je to minulost. A minulost nezměníte! Musíte prostě přijmout to, co se stalo a přestat si myslet, že máte nějakou moc to změnit a vrátit zpátky. NEMÁTE.
Úzkost: Každý, kdo prochází rozchodem, pocítí smutek, strach, vztek a zmatek v hlavě. S tím se počítá. O čem se moc nemluví, je pocit úzkosti. První nástup úzkosti se může projevit jako neklid a touha něco udělat. Postupně se to může zhoršit, můžete mít pocit, že vám srdce vyskočí z těla, třesou se vám ruce, prostě můžete mít pocit, že zkolabujete. Zase nemůžete spát nebo jíst. V tu chvíli je třeba začít myslet na sebe, záměrně se uklidnit, pustit si příjemnou hudbu a prodýchat se. Existuje mnoho způsobů, jak se uklidnit, sami asi víte, co funguje právě na vás. Nebojte se, i tahle fáze odezní a bude zase líp.
Soužení a hledání: Po každé ztrátě se lidská mysl snaží vrátit věci tam, kde byly. Když někoho ztratíme, pocítíme nutnost jít ho hledat. Naše mysl se takto snaží vrátit toho člověka tam, kde by „měl být“. Takže nastává soužení po někom, koho jsme ztratili a nutkání jít ho hledat.
Soužení a hledání obvykle přijde ve chvíli, kdy je smutek nejsilnější. Chceme se podvědomě vrátit do chvíle, kdy bylo všechno krásné a bezpečné. A nejvíc to chceme ve chvíli, kdy je nám nejhůř.
Tato fáze je velmi těžká. Dochází k tomu, že máme největší touhu kontaktovat ex, ale nesmíme. Nevzejde z toho nic dobrého. Fáze soužení a hledání je ta úplně nejhorší a my jsme v ní slabí a v troskách a proto nesmíme dopustit, aby nás ex takhle viděl. Dále hrozí riziko, že se hledání promění v pronásledování. Není to dobré a je to protizákonné! Nedělejte to. Zatímco nutkání hledat je normální, jít a skutečně hledat nebo vyhledávat setkání s ex by uskutečnit nemělo. Stejně jako všechny ostatní negativní pocity i tento pocit časem zeslábne a odejde.
Čím méně se tomu budete poddávat, tím snadnější to bude. Nechcete přece ztratit tvář, ponižovat se, naopak chcete zůstat silní. Takže přijměte pocit, že chcete hledat, ale nehledejte. Je třeba to vydržet, stejně jako nekontaktovat.
Další tipy, jak se vyrovnat s těmito pocity
Je třeba, abyste se o sebe v této těžké době dobře starali. Správně jezte a dost spěte. Zkuste si každý den najít aspoň jednu pozitivní věc na svém dni a oceňujte se za každý zvládnutý den. Každý takový den je další krok směrem k uzdravení a díky tomu se dostáváte dál.
Samozřejmě, že kromě dobrých dnů přijdou i ty špatné. Někdy budete mít pocit, že ani nevstanete z postele. Ale zvládnete to! Děláte to pro sebe!
A taky se stane, že už se budete cítit líp a začnete jásat, že to máte za sebou a najednou další den to zase přijde, a budete mít pocit, že začínáte zase od začátku. To je normální. Ale bude se to stávat méně a méně často a pokaždé to bude méně intenzivní.
Držte se, nekontaktujte ex, buďte na sebe hodní. VY TO ZVLÁDNETE!