Jdi na obsah Jdi na menu
 


A co když spolu pracujeme?

JAK MÁM „NEKONTAKTOVAT“, KDYŽ SPOLU PRACUJEME?

Jak zvládnout rozchod s někým, s kým se musím vidět každý den!? To je přece nemožné!
 
Věřte nebo ne, existuje hodně lidí, kteří musí řešit tento problém. V práci trávíme podstatnou část života, a pro spoustu lidí se tak stala místem k potkávání protějšků. Když takové setkání vyjde, je to skvělé. Když ne … no, tak si buď můžete najít jinou práci, což v současné ekonomické situaci není právě lehké. nebo zatnout zuby, nastavit si pravidla a hranice mezi vámi dvěma, nadechnout se a posunout se v životě dál.
 
I když tahle situace není právě lehká, záleží jen na vás, jak těžké nebo lehké si to nakonec uděláte.
Ano, můžete se potkávat například u kopírky. A vy tomu bude přikládat určitou důležitost, možná to budete brát jako signál z druhé strany. Bohužel je velmi pravděpodobné, že ona druhá strana tomu vůbec žádnou důležitost nepřikládá a už vůbec nevysílá žádné signály.
Snad jedině někteří nevyzrálí ješitové vás tak budou maximálně trápit jen, aby se ujistili, že po nich ještě stále toužíte.
 
Přijměte fakt, že to nebude lehké.
Nebudeme si lhát, žádná procházka růžovým sadem to nebude. A obzvláště ne, pokud jste v práci nebyli známí jako pár a lidé o vás dvou nevěděli. Samozřejmě na vás pak nikdo nebere ohled a možná se i lidé nevybíravě ptají, proč se k němu najednou chováte tak chladně.
 
Nekontaktovat někoho, koho musíte vídat často nebo dokonce s ním úzce spolupracovat, je jako přestat ze dne na den kouřit.
Budete pořád řešit, co on si myslí, co si myslí lidé, co dělá, proč to dělá, budete se bát, že vám naschvál bude kazit práci a dělat problémy, proč už vás nenahání, jak mu udělat scénu a hodně často budete potlačovat pláč, po každém setkání tváří v tvář. Možná budete chtít začít ječet, vyžadovat vysvětlení. Budete proklínat sami sebe a den, kdy jste do toho šli s někým z práce.
Je to přirozené, zejména prvních pár týdnů. Budete tím skoro posedlí, otázky pořád dokola, smutek, vztek, fyzicky vám bude špatně, bude vám pod psa a vy si budete myslet, že to nikdy nebude lepší.
Je to těžký proces, ale přejde to! Pracujte, myslete na práci, udržujte se pořád v aktivitě a myslete jen na sebe, svoje dobro a na to, jak zůstat profesionální.
 
Podívejte na něj / ní konečně realisticky.
Myslím, že stačí, že jste měli nasazené růžové brýle v jiných situacích, ale je čas sundat je a podívat se na vše realisticky, pokud spolu musíte pracovat. Zejména, pokud vnímáte silný pocit odmítnutí, je velmi důležité si připomínat, že i když ho ostatní kolegové mají rádi a on se k nim chová moc hezky, nebo je obecně respektován, mezi vámi to prostě nefungovalo, k vám se hezky nezachoval a vy ho prostě znáte jinak.
 
To neznamená, že vy jste špatní nebo jste si zasloužili být odmítnuti. Prostě ho / ji jen znáte z jiné stránky.
Někteří lidé nikdy nepřiznají svému okolí, že mají vztah s někým v práci. Možná se bojí ztráty profesionality, někde je to přímo zakázáno, jindy to může být proto, že jeden z vás je zadaný. A někdy je to i proto, že protějšek vyhledává vztahy s kolegy „ze sportu“ a proto se o vás nesmí nikdo v práci dozvědět. Není nic horšího, než zvládnout rozchod s kolegou, který vás nahradil další kolegyní. Nejen že se musíte potkávat, ale vy ještě navíc musíte vídat ty dva spolu. A ještě jste možná jediní, kdo o nich ví.
Pokud však byl váš vztah veřejně známý, kolegové v práci vás dva brali jako pár, není to vlastně o moc lehčí. Musíte zvládnout pracovní, a nyní už jen čistě pracovní, kontakt. Děláte to pro sebe. Nedovolte vašemu egu nebo tlaku okolí, abyste vše začali vnímat nerealisticky. Ano, bude se o vás mluvit, ano, bude to šeptanda, drby, historky, donese se k vám kde co. I když nebudete chtít. Časem to lidi omrzí, a protože každý už někdy zažil nějaký ten rozchod, nakonec vám lidé pomohou a budou respektovat vaše hranice a vaší potřebu nedozvídat se vše, co proběhne kanceláří. Vy sami se snažte potlačit touhu mluvit s druhými o vašem ex, potlačte touhu vědět vše o jeho současném životě. Vy máte už svůj a jen svůj a nějakou dobu z něj všechny kolegy vynechte. Děláte to pro sebe.
 
Buďte nad věcí a zůstaňte profesionální.
Rozhodli jste se zůstat v téhle práci a neodejít, takže je třeba si neustále připomínat, že je to vaše práce a vaše kariéra, na které vám záleží. Takže je vám jasné, že jakékoliv neprofesionální jednání (scény, drby, pomsta, naschvály atd.) vám žádnou službu neudělá. A že vás takové chování bude stát více než vaše bolest. A navíc se vám stejně neuleví. Ať se stalo mezi vámi dvěma cokoli, vy se snažte ze všeho vyjít s čistým štítem. Jinak se pak budete jen více obviňovat a stydět.
Zajisté dojde k tomu, že se na to všechno budete chtít vykašlat, a dát výpověď, ale pokud jste v práci jinak spokojení a práce je to dobrá, tak by to bylo krátkozraké řešení. Zkuste vidět o něco dál, než dovoluje vaše momentální bolest.
 
Pokud si můžete dovolit odejít z práce a najít si v pohodě jinou, tak si upřímně odpovězte na otázku „Co tady sakra vlastně ještě dělám a proč dobrovolně se týrám?“.
Je dost těžké, aby se z lidí, co spolu trávili čas v posteli, stali srdeční, zdvořilí, ale rezervovaní kolegové. Ale jde to. A prošlo si tím spousta lidí. Jednoho dne kolem sebe projdete a nebudete už cítit nic. Nic. Usmějete se a jdete dál. Takže nácvik úsměvu a odchodu pomáhá. Trénujte to. Nemyslím tím smát se na něj od ucha k uchu, ale učte se nebrat se tak vážně a posunout sami sebe přes tu fázi trapnosti. Ano, ze začátku budete muset předstírat, že je vám to jedno a uvnitř vás bude probíhat smršť emocí, ale nedáte to najevo. Učte se při každé příležitosti. Úsměv, pozdrav, odchod. Úsměv, pozdrav, odchod.  
 
Nespěchejte.
V práci máte většinou najetou jistou rutinu. Pokud neděláte zrovna něco naprosto chaotického, tak máte jisté denní rituály a opakující se systém dne. Bude potřeba udělat pár změn, pokud tato rutina zahrnovala vašeho ex. Pokud s ním nutně nemusíte mluvit, nemluvte. Nemusíte používat stejnou kuchyňku, kopírku, apod. a pokud musíte, udělejte si tam, co je třeba a úsměv a odchod.
Pokud se potkáte ve výtahu, na chodbě, usmějte, buďte zdvořilí a odejděte. Trénujte ten potkávací úsměv, i když se stále trápíte. Tím se vyvarujete toho, že budete vypadat trapně nebo křečovitě, až na něj dojde. Ze začátku se nevyhnete předstírání, ale časem to půjde.
 
Nedělejte ze sebe bezbrannou osobu.
Pracovat spolu a zůstat NK je jedna z těch situací, kdy se vám bude zdát, že je jednodušší prostě v kontaktu být a trpět než se vůbec nekontaktovat. Pokud cítíte přesně tohle a míváte nutkání kontaktovat, cítíte se bezbranní, i když nejste. Musíte si to jen správně nastavit v hlavě. Upřímně, ono když to párkrát vyzkoušíte a dostanete ťafku nebo se pak cítíte ještě více pod psa, tak hned uvidíte, že je potřeba se k tomu postavit jinak a prostě to dodržet a vydržet.
 
Je velmi jednoduché porušit NK a přitom mít seznam všech možných výmluv, proč je nemožné být NK, když spolu pracujete.
NK znamená přerušit veškerý kontakt a zvyky, které v sobě nesl váš vztah.
Neporušujete NK, pokud používáte stejnou kopírku. Porušujete to v případě, že využijete použití stejné kopírky jako důvod k setkání, k hovoru apod.
On se rozešel s vámi, takže pokud se budete jakkoliv snažit o kontakt nebo dokonce dávat najevo zájem na pokračování vztahu, koledujete si jen o další dávku trápení a další odmítnutí, protože on už vám řekl nebo dal jinak najevo, co chce a nechce. Pokud tohle ignorujete a snažíte se dál o své, tak si ubližujete. Ten člověk si nehraje na nedosažitelného, nechce být naháněn. Chce mít svůj život a zřejmě bez vás, pokud se s vámi rozešel. Nečekejte, že to rozhodnutí změní, berte to rozhodnutí jako definitivní a pracujte na svém životě.
 
Pokud se dobře znáte, tak už víte, jak reaguje v různých situacích a co můžete čekat. Připravte si plán a buďte připraveni.
Například víte, že když se napije, tak s vámi flirtuje. Takže na firemním večírku se mu vyhýbejte, co to půjde, a bavte se s jinými lidmi. Případně odejděte brzy. Máte sice právo být tam až do konce, stejně jako on, ale není čas na hrdinství, a není co dokazovat. Je lepší ve vlastním zájmu vyklidit pole, než si pak další měsíc lízat rány.
Pokud posílá vtípky mailem nebo přihodí nějakou dvojsmyslnou narážku, nereagujte, odpovězte jen pracovně. Pokud mail není vůbec pracovní, neodpovídejte.
Pokud se pokusí o jiný než pracovní kontakt, prostě se usmějte, omluvte a odejděte. Pokud spolu ještě můžete mluvit normálně a bez emocí, tak ho požádejte, ať vás nechá na pokoji, protože vy se z toho potřebujete dostat. Pamatujte, že člověk, který se s vámi rozešel, uvažoval o rozchodu již nějakou dobu před tím, než to skutečně udělal. Je tedy v jiném stadiu než vy! Pro vás je to čerstvé. Nedá se to srovnat. Vás to bolí, jeho už nejspíš dávno ne.
 
Neposlouchejte drby a už vůbec se jich aktivně neúčastněte.
Je to lákavé, slyšet, co je u něj nového, pokud po něm stále toužíte, případně přihodit nějakou peprnou historku a trochu ho očernit, pokud na něj máte vztek. Ale nijak vám to nepomůže. Nebo jste opravdu potřebovali vědět, že jeho nová přítelkyně je těhotná nebo že se vaše ex-přítelkyně stěhuje ke svému novému příteli už po měsíci vztahu?
Ano, některé informace mohou pomoci v tom, že si uvědomíte, že rozchod byl nevyhnutelný. Jiné vás ovšem budou trápit a způsobí vám pár bezesných nocí.
A jestli někomu řekl, že mu chybíte? Koho to zajímá! Vám to neřekl, neudělal nic, aby vám to dal najevo, je mu jedno, jak se máte. Takže je to opravdu JEDNO! Jsou to jen slova a ještě z druhé ruky. Nic to neznamená.
 
Ale on je můj šéf!
Z vašeho pohledu je to v porozchodové situaci jedno. Stále je třeba dodržet vše, co bylo řečeno předtím. Co se týče pracovní sféry, tak velmi záleží na jeho osobnosti. Ale pro vás, jako pro odmítnutou stranu v rámci vztahu a pouze v rámci tohoto vztahu se opravdu nic nemění. Buďte slušní, ale rezervovaní.
 
Začněte hned.
Úsměv
Odchod