Články
Když Tě ten, koho miluješ, nemiluje
Autor: Susan Elliott
Je to těžký, ale stává se to.
A bolí to.
Miluješ někoho, kdo Tě možná kdysi miloval.
nebo
Miluješ někoho, kdo Ti dával naději, že Tě taky bude milovat, ale nestalo se to.
nebo
Miluješ někoho, kdo to prostě necítí stejně a nikdy NIKDY nebude.
nebo
Miluješ hluboce někoho, kdo Tě taky hluboce miloval, ale najednou se ten člověk „vypnul“ a naprosto nepředstavitelně Ti tím ublížil.
nebo
Ten člověk Tě miloval, Ty jsi milovala jeho, a pak se objevil někdo třetí a on odešel. Tvoji přátelé Ti říkají, že jsi lepší a krásnější, než ta nová. Ale Tvůj ex stejně zůstává s ní.
Ať už je Tvoje situace jakákoli, jediné, co Ti zůstává, je velká hromada bolesti a smutku. A strašně to bolí.
A Ty si pořád jen v hlavě přehráváš Vaše rozhovory a nemůžeš pochopit … Co se stalo? Co jsem udělala špatně?
A Ty si pořád jen v hlavě přehráváš Vaše rozhovory a nemůžeš pochopit … Co se stalo? Co jsem udělala špatně?
Co jsem měla udělat a co ne? Udělala jsem něco, co jsem dělat neměla?
Cítíš se odmítnutá a k ničemu. Cítíš, že s Tebou ale fakt není něco v pořádku. Pořád přemýšlíš, co máš udělat, aby Tě on zase chtěl.
Je pro Tebe zničující, pokud je s někým, kdo Ti nesahá ani po kotníky. Ty vidíš, že ta nová je ošklivá, zlá, lže atd. a Tvůj ex to nevidí a stejně s ní zůstává.
Nebo Tě prostě přestal jednoho dne milovat. Nebo nemiloval stejně jako Ty ve stejném momentu jako Ty. To je ještě horší. Protože nemá nikoho jinýho a zůstane radši sám. Cože? Počkej?!? Ty sis vybral radši NIC místo, abys byl se mnou? Cože???
Takže máš pocit, že je snad lepší, aby měl někoho jinýho.
Ale nemít nikoho? Jak můžu bojovat s nikým? Není snad lepší, aby byl se mnou než sám? To jsem tak hrozná, že bude radši sám?
Nebo má Tvůj ex nějaký problém a zabývá se jen tím. Třeba je v depresi a úplně ho to pohltilo. Ale nechce, abys mu s tím pomohla.
Jediné, co chce, je prosím nech mě na pokoji!
A Ty šílíš. Jak to, že chce někdo pomoci tím, že ho máš nechat na pokoji a odejít? Cože???
Tvoje první emoce je „nevěřím!“ Jak se to mohlo stát? Jak mi to mohl udělat? Proč se takhle trápím? Tvoje osobnost se někam vytrácí … bývala jsi veselá, vtipná, zářící. Teď jsi smutná, prázdná, točíš v kruhu a jediné, co máš, jsou otázky, otázky, otázky.
Část Tvého já tomu pořád odmítá uvěřit. Přece to takhle nemůže být! Něco se změní. Tohle je jen přechodné. Prostě tady budu sedět a počkám, až se zase umoudří a přijde za mnou. Jasně, tohle přesně udělám.
A nebo ještě líp, já to změním. Zavolám mu nebo napíšu. Pořádně si promluvíme, ukážu mu, jak se trápím a přesvědčím ho, že takhle je to špatně.
Moje rada je, STOP a nedělej NIC. Což je na začátku to úplně nejtěžší. Máš problém to všechno pobrat a pochopit a snažíš udělat cokoli, aby se to změnilo, a absolutně odmítáš uvěřit, že to skončilo.
Moje rada je, STOP a nedělej NIC. Což je na začátku to úplně nejtěžší. Máš problém to všechno pobrat a pochopit a snažíš udělat cokoli, aby se to změnilo, a absolutně odmítáš uvěřit, že to skončilo.
Odmítání je přirozené, ale je nutné uvěřit. Dej si na čas, ale MUSÍŠ se časem pohnout a uvěřit. Nech to pomalu odejít a dělej to nejtěžší, co můžeš: NIC! Neudělat NIC v takovéto situaci chce energii. Hodně energie! Budeš mít pocit, že věnuješ všechen čas tomu, abys neudělala NIC! A to proto, že to tak bude. Je přirozené chtít něco udělat, ale to je to jediné, co teď nesmíš udělat.
Poté, co začneš věřit a dovolíš sama sobě NIC NEDĚLAT, začneš mít pocity. Budeš se cítit zraněná, rozčílená, podvedená. Budeš se cítit odmítnutá a k ničemu. Tvoje sebevědomí dostane hroznou ránu po takovém odmítnutí.
A téhle chvíli se nutkání udělat NĚCO zase vrátí. Začneš přebírat zodpovědnost za to, že to skončilo. Začneš vidět všechny svoje chyby a nedostatky jako pod lupou. Velké a zvětšené a zveličené. Jasně, žádný div, že mě odkopnul. Jsem prostě k ničemu! A začneš rychle pracovat na tom, aby ses stala někým, koho bude on zase milovat. Začneš přemýšlet nad tím, na co si on stěžoval, budeš se snažit změnit v někoho, koho je snadnější milovat.
Budu víc zticha, budu štíhlejší, šťastnější, nebudu prudit, nebudu nic řešit, nebudu si stěžovat. Budu mít ráda jeho nesnesitelnou rodinu a přátelé. Začnu chodit do školy. Začnu se jinak oblékat. Koupím si nové auto. Začnu chodit na vakcíny proti alergii, abych mohla být s jeho kočkou. Začnu chodit do práce. Budu víc uklízet. Budu míň uklízet. Budu vařit jen vybrané lahůdky. Budu ho poslouchat, když mluví. Budu chodit spát dřív. Budu chodit spát později. Začnu chodit do kostela. Začnu se modlit. Začnu pomáhat chudým. Pošlu celou výplatu Armádě spásy. Obrátím se naruby, abych byla taková, jakou mě chce. Jen aby mě zase miloval. Udělám to všechno. Neudělám nic. Budu víc. Budu míň. Budu cokoli jiného, než jsem teď. Já to dokážu. STOP.
Teď hned s tím přestaň. Zapomeň na to, že by ses měnila kvůli někomu jinému (teď nebo kdykoliv jindy). Zapomeň na vyjednávání o tom, co bys mohla mít, kdybys byla někým jiným. Zapomeň na to, že bys změnila celý svůj život jen proto, abys vyhověla zrovna jeho požadavkům. ZAPOMEŇ NA TO.
Každý vztah je zkušenost. V každém vztahu se učíme, jakou část sebe bychom mohli pozměnit. Ale ne proto, že se to druhému nelíbí nebo ho to štve, ale proto, že NÁM se to nelíbí nebo NÁS to štve. Každý z nás něčeho lituje a každý z nás si přeje udělat něco jinak. A vztahy nám posvítí na ty věci, které potřebujeme změnit, a každý rozchod nám dává šanci pracovat na sobě. Ale neděláme to kvůli někomu jinému nebo proto, abychom byli milováni. Děláme to pro sebe a pro naše vlastní dobro.
Co jsi udělala v tomhle a předchozím vztahu, co by se dalo změnit? Přemýšlej o tom. Zapiš si to. Udělej si malou inventuru toho, co jsi udělala a co se potom stalo. Objevíš věci, které potřebuješ změnit. Ale neměň na sobě něco jen proto, že jemu se to nelíbilo. Možná jen on nemá vkus nebo sám neví nic o životě. Neměň se kvůli druhým. Měň se jen a jen pro sebe. Je v pořádku přijmout něčí konstruktivní kritiku. Jen taková kritika Ti opravdu pomůže. Jinou prostě odmítni.
Když skončí vztah proto, že Tě ten druhý už nemiluje nebo proto, že ho nepřitahuješ, je to velká rána pro sebevědomí.
Když skončí vztah proto, že Tě ten druhý už nemiluje nebo proto, že ho nepřitahuješ, je to velká rána pro sebevědomí.
Je to odmítnutí. A odmítnutí bolí.
Nicméně, je třeba brát odmítnutí jako pokrok. Jako pokrok?!? Ano. To se jednoduše řekne! No, to jo. Všechno je jednodušší říct, než udělat.
Vzít to jako pokrok znamená říct si, že Ty budeš OK, ať se stane cokoli. Ano, existují věci, které můžeš změnit, ale zároveň jsi hodna lásky a jsi zajímavá a potřebná osoba. A pokud to ten druhý nevidí a neváží si Tě takové, jaká jsi, ať si jde svou cestou. Ať jde do pekla.
Fakt!
Je čas vykašlat se na toho, kdo se vykašlal na Tebe. Možná ta osoba ani neví, co ztrácí. Možná nemá ani ponětí o tom, jak úžasná jsi a co všechno, co jsi mohla přinést do jeho života.
Ale to je jeho problém, ne Tvůj. Přece nechceš někoho, kdo Tě nebere takovou, jaká jsi, a nemiluje Tě takovou, jaká jsi. Takového člověka prostě nechceš. A je to jeho problém a jeho ztráta.
Musíš pochopit, že je třeba odmítnout toho, kdo odmítl Tebe. Ty chceš někoho, kdo Tě bude milovat, kdo si o Tobě bude myslet, že jsi ta nejlepší na světě.
Přestaň s ním komunikovat. Přestaň ho přesvědčovat. Přestaň na něj čekat. Prostě jdi dál. Někdy to prostě není „ono“ a nedá se to nijak vysvětlit. Můžeš tlouct hlavou o zeď a „nechápat“ to, ale fakt je, že oba se ve vztahu musí cítit opravdu stejně, jinak to nikdy nebude „ono“. No, a on se prostě stejně necítil. Takže ať si jde! Ty nemusíš nikoho přesvědčovat o tom, jak úžasná jsi, a jak úžasní byste byli vy dva, kdybyste byli spolu. Jednou potkáš toho, kdo to bude vědět sám, a nebudeš ho muset o ničem přesvědčovat.
Nebo jiná možnost je, že ten člověk věděl, jako skvělá jsi, ale momentálně je v nějaké životní situaci, kdy si nemůže dovolit vážný vztah. Možná má nevyřešené vztahy z minulosti. Možná má jiné životní priority. A vím, že možná řekneš: “Ale já bych mu pomohla, aby mohl mít vážný vztah a aby si to vyřešil!”, ale opravdu nezáleží na tom, jak moc TY chceš, nebo jak moc, TY můžeš nebo nemůžeš někomu pomoct, pokud on sám o pomoc nestojí. To si musíš ujasnit a nechat to být. Přestaň čekat na „vysvětlení“, „uzavření vztahu“ nebo „druhou šanci“. Musíš to přijmout, ať je to pro Tebe jakkoli nepředstavitelné a jít dál.
Tohle všechno vůbec neznamená, že Ty jsi špatná nebo že jsi udělala nějakou chybu. Ale stejně to bolí a stejně to nezměníš. Prostě existují lidé, kteří na to nemají, lidé, kteří lžou, podvádějí a klamou ze sportu, aby si pošimrali ego. Nech je být. Nemůžeš s tím nic udělat.
Prostě jediné, co potřebuješ pochopit je, že nechceš někoho, kdo nechce Tebe, ať už je jeho důvod jakýkoliv. Ty důvody můžou být naprosto jednoduché a mohou se lehce vyřešit, ale pokud je ta osoba řešit nechce, nedá se NIC dělat. Pátrání po důvodech a snaha měnit věci, které změnit nemůžeš, Tě jen zdržuje a brání Ti najít lásku, kterou opravdu hledáš a opravdu chceš.
Na důvodech vlastně nezáleží – mohou být opravdové, hloupé, vážné, vymyšlené – ale pořád to budou důvody, pro které pro toho člověka nejede vlak. A Ty nemůžeš takhle ztrácet čas. Pořád to všechno pro Tebe znamená jen jedno. Nechce Tě. Tečka. Ano, bolí to. Ale opravdová láska nebolí a neubližuje. Nečekej teda, až Tě zrovna on začne zase chtít. Odmítni ho, protože on Tě odmítnul. On si Tě nezaslouží.
A než přijde nová láska, od toho pravého, který si Tě bude vážit a obdivovat Tě, ber tu lásku od dětí, od rodiny, od přátel, a HLAVNĚ OD SEBE!
Musíš na sebe být hodná! Musíš sama sebe milovat a sama sebe si vážit. Protože proč by si Tě měl vážit nebo milovat Tě někdo cizí, když Ty se sama nemáš ráda?! Jdi dál v pohodě životem, pracuj na sobě a staň se tím, kým si vždycky chtěla být. Nelži si do kapsy, buď opravdová a měj se ráda!
Využij tohoto rozchodu k tomu, abys na sobě zapracovala a připravila se na novou opravdovou lásku. Začni u sebe a žij v krásném milujícím vztahu sama se sebou. Nepodceňuj se, nelituj se, neurážej se. Buď vděčná sama za sebe a za věci, které v životě máš. Teprve potom potkáš člověka, kterého budeš přitahovat v celé své jedinečnosti, a který Tě opravdu ocení a bude milovat.
Buď na sebe hodná. Zítra. Dnes. Teď hned! Vždycky a všude. Ať už budeš sama nebo ve vztahu. Buď na sebe hodná!
Pracuj na tom, co potřebuješ změnit. Dovol si všechny pocity a všechny emoce a pusť je ven. Piš o nich, mluv o nich, jsou Tvoje a není proč se za ně stydět.
Nekontaktuj toho, kdo o Tebe nestojí. Buď ráda, že to skončilo a že to nezašlo ještě dál. Buď ráda, že ses zbavila toho, kdo Ti ubližoval a nevážil si Tě. Jeho přítomnost Tě neudělá šťastnou. Jeho přítomnost naopak jen vše zhorší. S partnerem přece chceme sdílet starosti i radosti. Chceme někoho, kdo tady pro nás bude ve dne v noci. Pokud toho on není schopen bez velkých problémů, kterými nám komplikuje život, proč bychom to měli snášet!?!
Nech ho jít! A zůstaň tu pro toho pravého. On existuje! A potkáš ho. A Tvůj ex nebyl ten pravý. Lhal, podváděl, trápil Tě, ublížil Ti. To ten pravý neudělá.
Možná sis myslela, že zrovna on byl perfektní. Ne! Nebyl! Protože Tě odkopnul. A ten pravý bude s Tebou a neodkopne Tě. Pokud si Tě nevážil, nemiloval, nechtěl Tě, tak není perfektní. Musíš ho odmítnout. Teď hned. Vymazat z přítomnosti. Nechat v minulosti. Nevolat. Nepsat. Nezabývat se jím. Nemstít se. Protože to by znamenalo, že se jím zabýváš. Znamenalo by to, že trávíš svůj čas, kdy máš milovat sebe tím, že nenávidíš jeho. On za to nestojí! Snahou ublížit mu, ublížíš zase jen sobě. Nevíš, kam, až to může zajít. Prostě ho nech být!
Pokud se jen snažíš nějakým způsobem „vyhrát“, zeptej se sama sebe proč. Je to něco z Tvého dětství? Matka nebo otec Tě odmítali, když jsi byla malá? Snažíš se dokázat sama sobě, že si zasloužíš lásku tím, že o Tebe někdo stojí?
Nedělej to.
Teď, když to tak moc bolí, asi nevěříš, že budeš někdy šťastná, ale budeš!
Štěstí existuje.
Než přijde, tak MUSÍŠ MUSÍŠ MUSÍŠ být na sebe hodná, znát svou hodnotu a pochopit jí a brát jí zevnitř sebe sama, ne z venku.
Buď na sebe hodná.
Oslavuj sebe sama za to, jaká jsi.
A věř, že ten pravý existuje a potkáš ho.